Je tu dub. Teď bez listí. Vídávám ho z okna. Vysoký, mohutný dub. Velmi starý je ten strom. Možná nejstarší ze všech v parku. Sám ho neobejmeš – jen s několika lidmi. V kmeni obrovská prasklina až k zemi. Jako by ho někdo kdysi rozťal obrovskou sekerou. A větve, mohutné tlusté větve končí pahýly. Každý … Číst dál

S jednou naší sousedkou bychom se mohly potkávat na hřbitově. Protože hroby našich blízkých spolu těsně sousedí. Vlastně se jakoby potkáváme: občas urovná něco na našem hrobu ona, občas já na jejich. Jednou – bylo léto a ona byla na dovolené – jsem viděla stát na kamenné desce jejich hrobu vázu s květinami. Modrými, krásnými … Číst dál

Rozmlouvali jsme jí to, řekla. Ale marně. Znáte to. Jo jo. Děti si od rodičů nedají říct. Samy musejí udělat zkušenost. Tohle teda byla zatraceně bolestivá zkušenost, řekla. A pořád ještě je. – A on byl tak jemný a citlivý, že když s ní tenkrát chodil, přednášel jí básničky, představte si. To mi říkala tenkrát. … Číst dál

Moji známí mají kocourka. Velkého kocourka. Takovou kočici, řekla mi. A ten jejich kocour – ten se chová jako pes. Venčejí ho, chodí jim u nohy a tak. A zná psí móresy. Osvojil si je – a na kočičí přitom nezapomněl,, řekla a usmála se. Teď přes léto, když jsou oba v práci, ho nechávají … Číst dál

Byl to opravdu tvrdý materiál a ten hřebík se tam ne a ne dát zatlouct. Nabídla jsem nebozez. Nebo akušroubovák. Že by se tam tak jako udělala dirka a do té by pak ten hřebík snadněji… To by nepomohlo. Ten hřebík si tam musí udělat dírku sám – jinak by tam nedržel. Ten hřebík je … Číst dál

Zastavili mě policajti. Přicházeli ke mně a tvářili se přísně. Rychle jsem zkontrolovala světla. Víte, jaký přestupek jste -? Vždyť svítím… Svítíte – jistě. Ale copak to bylo támhle na křižovatce? Vzpomenete si? Ach. Vzpomněla jsem si na stopku. Na to, co jsem dělala na té křižovatce, jsem si vzpomněla taky: přemejšlela jsem tam: Že … Číst dál

Dostalo se ke mně – poprvé v životě – puzzle. Složené z 500 kousků. Slovy z pěti set. Tedy nesložené. Složit jsem ho měla já. Vzpomněla jsem si na dětství a na Disneyovu Sněhurku složenou z dvanácti kostek. Tehda jsem v tom byla fakt dobrá. Dám to, samozřejmě. Obřadně jsem rozstřihla sáček s dílky a … Číst dál

To je věc názoru, řekla mi. Lidi hledají čtyřlístky. Je to pro ně znamení štěstí. Protože najít čtyřlístek je velká vzácnost, rozumíte? Výjimečnost. Musí se hledat. A když se najde, je to vítězství a úspěch. Sklonila se a ve stráni utrhla lístek jetele. Zaostřila jsem. Byl to trojlístek. Podle mě je čtyřlístek znamením nějakého zneklidnění … Číst dál

Proč si datel nepoškodí při úderech do stromu mozek? četla jsem tuhle titulek v jednom časopise. Nebo do zdi, napadlo mě. Lidi tlučou hlavou do stromu nebo do zdi. Děláme to často a stále znova. Už léta. Úsloví Hlavou zeď neprorazíš… muselo vzniknout na základě sdílení nějaké hluboké osobní zkušenosti. V tom časopise se psalo … Číst dál

A je to se mnou a s mou cestou k pochopení řádu věcí pořád dokola. Je večer, pozdní večer, vpravdě noc a já tu sedím u stolu pod lustrem, večeřím a luštím sudoku. Já vím, že se to nemá – večeřet a luštit přitom sudoku. Ale já luštím velmi těžké sudoky a je mi u … Číst dál