Rozhovor se vzpěračem

Mistře, co vede člověka k tomu, aby zvedl činku?

Některý věci jsou jasný, ne?!

Určitě. Některé věci jsou jasné. – Které?

Jsou nějaký pravidla. Pravidla pro činkaře. Tak za prvý – zvedání. Činka se musí zvednout. Od toho tam je. Kdyby tam nebyla, nezvedala by se. Ne?

Ano. Samozřejmě. Kdyby tam nebyla… Co vede člověka k tomu, aby zvedal činku?

Že je těžká. Kdyby byla lehká, na co by ji člověk zvedal, ne? To by nedalo žádnou práci.

Samozřejmě. Kdo by ji zvedal, kdyby byla lehká. – A proč je třeba zvedat těžkou činku?

Proč je třeba proč je třeba… Aby se vidělo.

Co aby se vidělo?

Že to zvednu, ne?

Aha. – A jak pozná ten, kdo to vidí, že je to těžká činka?

Dobrá otázka, hehe. – Může si to přijít zvážit. Nebo zvednout, jestli si troufá. – Důležitý je, že to poznám já. To je pro mě důležitý.

Takže to děláte taky kvůli sobě?

Jasně. Abych věděl, že jsem to zvednul.

Aha. A to stačí?

Nestačí. Jen zvednout nestačí. Druhý pravidlo – udržení. Když už to tam máš, musíš to chvilku udržet.

Proč?

Aby se vidělo. Že udržíš. Ale to není všechno. Pak je pouštění. Třetí pravidlo.

Pouštění?

Jo. Třetí pravidlo je, že všechno, co jsi zvednul, musíš pak pustit. Jinak to nejde.

Samozřejmě. Jinak bys neměl volné ruce na další zvedání.

Přesně! – Ale musíš dát pozor.

Na co?

Aby to, cos zvednul, na tebe nespadlo. Protože když jsi to zvednul, jseš pod tím. To není dobrý. To je čtvrtý pravidlo.

Ano, rozumím. – Takže abychom si to shrnuli: zvednout. Aby se vidělo, že uzvedneme. Pak udržet. Aby se vidělo, že udržíme. A pak pustit – opatrně ovšem – a znova zvedat. To se mi zdá rozumné a inspirující pojetí.

No. Já myslím, že některý věci jsou jasný.