Nepostradatelným prvkem, který je společný jednoduché zvířecí tradici a nejvyššímu kulturnímu ústnímu podání lidí, je zvyk. Jak si může být v důsledcích podobný prostý zvyk nějakého ptáka při prostorové orientaci a složitý kulturní rituál člověka, to se mi ujasnilo při jednom zážitku, na který nikdy nezapomenu. Studoval jsem tenkrát hlavně chování jedné mladé husy velké, kterou … Číst dál

„Byl jste někdy na moři, seržo?“ zajímal se Noby. „Pch, já? To tedy ne!“ odpověděl seržant. – „Mě kariéra mořskýho vlka nikdy nezajímala!“ „Mě taky ne,“ přikývl Noby. – „Mně stačili ti, co jsem chyt já. Mořský vlci! To by mně eště chybělo! Natož aby mě zajímala choroba nějakýho mořskýho vlka.“ „Aha.“ „Já sám jsem dost čistotnej.“ „Možná, ale nevíš, co to … Číst dál

Má dva soky. První ho svírá zezadu, odkud vzešel. Druhý mu překáží v postupu vpřed. Bojuje s oběma. Vlastně mu ten první pomáhá v boji s druhým, neboť ho tlačí dopředu, a zrovna tak ten druhý mu pomáhá v boji s prvním; neboť ho přece tlačí zpátky. (On) sní o tom, že jednou v nestřeženém … Číst dál

Pravá cesta vede přes lano, které není nataženo ve výši, nýbrž těsně nad zemí. Je zřejmě spíš určeno k tomu, aby se o ně klopýtlo, než aby se překročilo. (Franz Kafka, Aforismy )

Profesor Hopkins se choval vůči vášni své ženy se shovívavou tolerancí hodnou anglického gentlemana. Byl totiž přesvědčen, že každý člověk má právo na svou denní dávku blbosti. (Jaroslav Boček, Nové nápady milovníka zvířat )

Říkají, že když člověk zestárne tak jako já, tělesné pochody se prý zpomalí. Tomu nevěřím. Ne, myslím, že to je naprostý omyl. Mám jednu teorii, že se v těle nic nezpomalí, ale že se kvůli člověku zpomalí život. Chápete mě? Všechno jaksi ochabne, a člověk toho může pozorovat mnohem a mnohem víc, když věci kolem … Číst dál

Vydal se na lov Zvědavých olihní, kterým se tak říkalo, protože to jednak byly olihně a jednak byly zvědavé. Jejich zvědavost byla tím, co k nim také přilákalo zvědavost lidí. Obvykle věci probíhaly takto: Krátce po tom, co olihně připluly zvědavě obhlédnout světlo lucerny, kterou Kuboš Janeček zavěsil na vnější bok člunu, začaly se s … Číst dál

„V poslední době byly chvíle, kdy jsem si toužebně přála, abych měla ten dar změnit minulost. Samozřejmě to nedokážu, ale mohu změnit přítomnost, takže až se stane minulostí, zjistí se, že to byla minulost, kterou stojí za to mít.“ (Terry Pratchett, Obléknu si půlnoc)

Seděli na stráni za vesnicí a pozorovali holuby. Nebe bylo modré odpoledním  světlem. Holubi létali v hejnech. „Vidíš, jak se ztrácejí?“ řekl. – „Nejlepší je, když letí rovnou dopředu, přímo na Polanku. Zmenšují se, až jsou z nich tečky, a pak rázem zmizí. Propadnou se do nicoty,“ řekl. – „Nejsou.“ Chvilku bylo ticho. „V nicotě přestává být holub … Číst dál

Slunce se blížilo k obzoru. Nejkratší život na Zeměploše žily jepice, stvoření, kterým se to zřídkakdy podařilo natáhnout přes dvacet čtyři hodiny. Dvě z nejstarších poletovaly bezcílně sem a tam nad vodou pstruhového potoka a probíraly s několika mladšími členy večerního líhnutí historii. „Jepice teď už zdaleka neuvidí slunce, na jaké byly zvyklé,“ řekla jedna z … Číst dál