Na shledanou zítra Od chvíle co jste odjelas nikým jsem nemluvilaByla jsem štěstím bez sebekdyž přišel instalatér Rozbila se mi televizesousedi měli dovolenoua tak jsem seděla u oknas kocourem na kolenou Od chvíle co jste odjelajá myslela že se vám něco staloVšude jsou nový prodavačkya doktorka šla do důchodu Od chvíle co jste odjelas nikým … Číst dál
„Dokud žijeme minulostí, je to naše přítomnost.“ William Faulkner
„Kdyby někdo vydal tvé tělo do rukou komukoliv na potkání, byl bys tím roztrpčen; že však ty sám vydáváš svou mysl v moc kohokoliv, tak, že se zneklidňuje, když tě někdo hanobí, za to se nestydíš?“ Epiktétos
Soudit smí jen Pán, neboť On zná všechny souvislosti. Jen Ten, kdo zná člověka z mnohých životů, ho může posoudit. Ve většině případů ty svým zrakem neobsáhneš ani tento život. Co tedy můžeš znát? Jak chceš být schopen soudit? Než abys soudil, radím ti spatřovat v druhých to dobré. Přičemž bys neměl slepě a naivně vletět … Číst dál
Komu je hůř – rodičům či dětem? Jedna moje dávná kolegyně – škoda že ji neznáte. Má andělské oči, jemný a laskavý hlas, duši bez kazu a celý život zasvětila práci s problémovými dětmi. Když ale na jejího syna sedla kdysi adolescence, vykládala nám, celá zničená, pěkné příběhy. Třeba: Stojíme takhle se sousedem a čekáme, … Číst dál
A zase je to tady. Venku mrzne až praští. Tma je dřív než se vůbec rozední. Chodníky kloužou, že je to o zdraví. Autobusy nejezdí a obchody jsou zavřené, včetně Večerky za rohem, která jindy nezradí. Tedy žádný důvod k optimismu. A přesto všichni z nějakého iracionálního kolektivního hnutí mysli jásají, křičí a bouchají rachejtlemi a zátkami … Číst dál
„Bublám. Vztekle bublám. Rodina se mi už směje: když mi v kuchyni spadne s řinkotem na zem hrníček, ze všech dveří se ozve: ‚Promiň! Promiň, mami!‘ Protože prý vědí, že za to stejně mohou oni, tak nechtějí zdržovat nějakým vyšetřováním. Rozesměje mě to; ale ve skutečnosti tyhle moje drobné vzteky nejsou pro ně ani pro mě žádná legrace. … Číst dál
Metro 2002 – zeptali jsme se Naděždy Verecké, psycholožky Dají se rozlišit lidé podle toho, jak reagují na stresovou situaci? Na stresovou situaci zareaguje každý člověk, a nemusí to na něm ani být vidět. Podle způsobu zareagování rozlišujeme dva typy lidí. Ten první se řídí heslem „Bojuj nebo uteč“. U něj se projevují napjaté svaly, … Číst dál
„Je to docela vyspělá civilizace“, řekli by možná před pár lety o nás mimozemšťané, až by se vrátili domů. „Ale má svoje zvláštnosti. Například schopnosti jedince se v ní hodnotí ne z toho, co v životě může dokázat podle svého nadání a odhodlání, ale z toho, zda uhodne, jak pootočit nakreslené kolečko, když předtím bylo … Číst dál
Tu chvíli někdy prožil nebo prožije každý: Člověk se ráno vzbudí (dokázal-li vůbec usnout) a uvědomí si, že skutečnost, do které se probudil, je horší než sen. Horší než noční můra, která na rozdíl od trýznivé současnosti končívá nejpozději s ránem. Z bolestivé reality se ale vzbudit nelze. Je třeba vstát a vydržet žít celý … Číst dál
