Definice odbornosti jako takové:
Shrnutí významu a postavení odborné veřejnosti a její odborné bibliografie ve společnosti.
Summary:
V přiloženém velmi, ale opravdu velmi odborném článku, kterým jsem chtěla odborně, ale opravdu velmi odborně přispět k přesnější definici a pochopení významu odborníků a jejich kodborné bibliografie pro společnost jako takovou, nebo lépe pro společnost jako danou, se pokouším zdůraznit důležitost obecného paradigmatu, vytvářeného odborností jako takovou, nebo lépe odborností jako danou.
Tedy důležitost a pochopení paradigmatu vyžadujícího a provádějícího pozorování a zkoumání jevů co nejobjektivnějším způsobem, tedy ne tak neomaleně subjektivně, jak si může dovolit pozorovat a zkoumat jevy pouhý laik, kterého jeho neodbornost – tedy neznalost konkrétních faktů – k ničemu nezavazuje, a tím mu ulehčuje život a celý jeho přístup k němu.
Pokud totiž někdo odbornou znalost faktů ze samé své podstaty laika nemá, nemusí přistupovat ke znalosti faktů jako k určitému závazku, z kterého se nelze vyvléknout. Laik si tedy může myslet co chce, narozdíl od odborníka, který tím, že zná odborná fakta, si už může myslet jenom to, co odpovídá odborným faktům, které zná. Tady je krásně vidět rozdíl paradigmat odborníka a laika, kdy odborník se snaží dívat se na svět jako na něco, co je třeba co nejobjektivněji zkoumat, kdežto laik se dívá na svět jako na něco, na co lze volně nadávat.
Definice významu slova odborný:
Abychom mohli přesněji definovat význam spojení odborná bibliografie, je v prvé řadě třeba vymezit, co v obecném paradigmatu znamená slovo odborný, potažmo odborník. Podívejme se tedy na definici slova odborný
v českém slovníku: Odborný
údajně znamená učený
. Odborník by tedy měl být jakýsi učenec, resp. někdo učený. Tedy někdo, kdo ví víc než ostatní, neboť se – narozdíl od nějakého běžného neučeného nevzdělance laika – vzdělával.
A tady přicházejí odborníkovi na mysl první otázky:
Jaká je podstata takového učeného? Takového, který se vzdělával? Odborně? Potažmo jaká je jeho role ve společnosti? Ve které?
Zde se ocitáme na poli historicky nesnadno ověřitelných faktů, které by si zasloužily hlubšího zkoumání. Jediné, co se traduje celkem s jistotou, je fakt, že žádný učený nepadá z nebe. To už bylo zřejmě nějak dokázáno, neboť se to považuje za hotovou věc.
Odborník je však povinen se na toto tvrzení podívat hlouběji – z odborného hlediska. Jakkoliv se totiž toto tvrzení obecně považuje za hotovou věc, opravdu objektivní odborník se zde musí znova zamyslet: je toto tvrzení skutečně pravdivé?
Žádný učený nepadá z nebe:
(odborný rozbor tradovaného tvrzení)
Aby odborník mohl potvrdit platnost tohoto tvrzení, musí najít odpovědi na spoustu otázek, které se opravdovému odborníkovi se skutečným smyslem pro objektivitu faktů okamžitě rojí hlavou. Tak například:
Byl by schopen někdo takový, kdo takto zcela nevědecky, nekontrolovaně a nemetodicky, resp. metodologicky nesprávně, nečistě co do konstantnosti objektivních podmínek spadl z nebe – dostatečně adekvátní pro podobná zkoumání?
Jak by bylo možno poznat, že tento náhodně a metodologicky nečistě spadlý z nebe byl původně učený? Byl by on sám schopen nějak dokázat, že je, resp. že aspoň původně byl učený?
Byl by schopen vůbec něco dokázat? Chtěl by? A jak by se mělo postupovat, kdyby nechtěl?
A byl-li by přese všechno schopen takový spadlý jedinec něco někomu dokázat, což je z odborného hlediska prakticky skoro vyloučené, a chtěl-li by, což je z odborného hlediska prakticky skoro vyloučené také – zajímala by ho v takové chvíli tématika jeho předchozího vzdělání?
A i kdyby ho přece jen zajímala a mohl by svou učenost nějak dokázat – například příslušným platným potvrzením, že držitel tohoto potvrzení byl původně učený – zůstal by takový učený učený i nadále?
A dále: mohl by takový jedinec zároveň dokázat, že spadl zrovna z nebe? Měl by pro to nějaké uznatelné důkazy? Platné potvrzení?Jednak že jeho držitel spadl z nebe (strana A potvrzení), a jednak že držitel jako takový byl původně učený (strana B potvrzení)?
A i kdyby jeho původní učenost byla prokázána a její existenci by bylo možno potvrdit jako fakt (viz výše zmíněná potvrzení, strana A a strana B), tak se tu následně vynořuje celý soubor otázek okolo oné učenosti; například: zůstává takto spadlému učenému jeho předchozí naučená učenost, nebo ji takový pád nějak charakteristicky mění? Lze tyto změny měřit? Jak? A i kdyby se nějak prokázal – například příslušným potvrzením od nějaké vyšší autority (viz potvrzení strana A a strana B) – věřili by mu to účastníci takového laického, neodborného pokusu?
A kdyby i všechny tyto námitky byly prověřeny a dodatečnými důkazy shledány irelevantními, přicházejí další otázky:
Je k dispozici dostatečný vzorek učených spadlých z nebe oproti učeným z nebe nespadlým?
A pokud by se zjistilo, že vzorek učených z nebe spadlých obsahuje nula jedinců, kdežto vzorek učených z nebe nespadlých je mnohem početnější, byl by to dostatečný důkaz, že z nebe nepadá žádný učený?
A technicko-etická poznámka: Nepodařilo by se zvětšit původní nulový vzorek učených z nebe spadlých pouhým vhodně načasovaným strčením do zad pokusné osoby? Vhodným drcnutím ze strany odborného asistenta pokusu? Nepokusil se o to nějaký příslušný odborný asistent? A jestli pokusil, tak nebylo toto vhodné drcnutí ze strany odborného asistenta pokusu nevhodným, až přímo nepřípustným zásahem do objektivity výzkumu?
A i kdyby příslušní pozorovatelé pokusu, ať už pověření nebo nepověření dohledem na jeho správnost uznali by všechna tato potvrzení za právoplatné a zásahy příslušného odborného asistenta za adekvátní pokusné situaci, bylo by možné jejich svědectví opravdu brát obecně jako právoplatné? Když nemají znalost všech odborných souvislostí? Toto všechno jsou bolestné otázky doby, které si nyní pomocí našich odborníků musíme neohroženě klást, abychom se konečně dobrali pravdy v této citlivé záležitosti. Ale naše doba otvírá i další citlivá témata:
Například a co neučení? Ti nepadají z nebe? Nebo padají? Nebyla by přesnější teze Ani žádný učený, ani neučený nepadají z nebe
? Nebyla by tato teze více na místě? Nebo méně? A na kterém?
A kolik učených a neučených je třeba jak dlouho pozorovat, abychom mohli uznat naši základní hypotézu za definitivně platnou?
A další praktické i etické otázky: budou souhlasit oni učení a neučení s tímto našim pozorováním? Jak dlouhou dobu s ním budou souhlasit? Dopracuje se za tu dobu výzkum dostatečných výsledků, aby mohl potvrdit nebo vyvrátit hypotézu? A ti učení a neučení, ať už budou padat nebo nebudou – budou vyžadovat nějaký honorář? Kdo to bude platit?
A vynořují se další a další nezpracované otázky, kterým se naše společnost a její odborníci nesmějí vyhýbat:
KDE je vlastně ono nebe inkriminované nebe? Je ono inkriminované nebe tím pravým nebem? A je-li toto inkriminované nebe tím pravým nebem, je toto pravé nebe vhodné pro naše účely?
Jaká je definice padání? A kam? A proč?
Je toto vůbec padání? Jak lze dokázat, že je to padání a ne něco jiného?
Jaká jsou kritéria určující co už je padání a co padání ještě není?
A jak to souvisí s úrovní vzdělání daného padajícího?
A potom otázky takříkajíc globální:
Padá se z nebe na některých stupních zeměpisné šířky více?
Kontroluje to tam vůbec někdo? Sbírá data? Například z rozvojových zemí?
Kde je samozřejmě poměr mezi výskytem učených a neučených výrazně horší než v zemích civilizovaných, jako jsme například my?
Což se bude samozřejmě naší podporou těchto necivilizovaných zemí měnit ve prospěch padajících učených? Resp. v neprospěch padajících neučených?
A bude tato postupná změna k lepšímu mít vliv na tamní padání z nebe? Potažmo na padání z nebe jako na takové?
Je rozdíl mezi množstvím spadaných v létě oproti zimě? A mezi množstvím nespadaných v létě oproti zimě? A co na podzim? Jaro nevyjímaje?
_________________________________________________________________
Takové a další otázky upřesňující celou tuto problematiku by si kladl odborník, jehož úkolem je pojmout danou problematiku z všech stran.
Neodborníka laika by takové otázky ani nenapadly, a pravděpodobně by ho nenapadla ani problematika! Jeho hlava je mnohem lehčí než hlava odborníkova, takže on takovou tíhu odpovědnosti vůči světu nést na svých bedrech nemusí.
Odborník musí. Klást si otázky a pak si (nám) na ně odpovídat je jeho poslání, jeho smysl.
Zatímco odborník si tedy den za dnem takto láme hlavu s okolní realitou, tak neodborník si na realitu v klidu nadává. A když mu někdy něco nejde, tak ono tradované útěšné tvrzení, že žádný učený z nebe nespadl, ho k podrobnějším úvahám neinspiruje, natož aby ho prověřoval a dokazoval jeho platnost.
Jediné tvrzení, na jehož platnosti by si takový neodborník laik pravděpodobně trval – aniž by tuto platnost jakkoli potřeboval prověřovat – by bylo tvrzení, že za to, že mu něco nejde, může někdo jiný než on.
Toto tvrzení laik neodborník nijak nezpochybňuje, protože laik neodborník, jak známo, zpochybňovat nic nemusí. On ví, kde je pravda – on ji cítí srdcem. Pravděpodobně stejně jako vy.
Tady snad můžete i vy pochopit, jak těžkým je – narozdíl od vašeho neodborného života neodborného laika, jakým jste pravděpodobně i vy – takový život odborníka, který musí narozdíl od vás po celá léta nést na bedrech tlak své odbornosti, která ho nutí prověřovat svět, abychom se o něm konečně dopracovali nějaké skutečné pravdy.
A s tímto pochopením můžete konečně s úctou nahlédnout do celoživotní odborné bibliografie Naděždy Verecké.
