Family constellation
Průkopnická rodinná systemická terapie založená Bertem Hellingerem (nar. 1925 v Německu). Do Čech metoda přichází hodně z Německa, často prostřednictvím Hellingerových žáků (Moa Doris Grevenstette, Bhagat J. Zeilhofer aj.). Ti mají v Čechách své české studenty, kteří také již vedou terapeutické skupiny.
Bert Hellinger studoval filozofii, teologii a pedagogiku; řadu let pracoval jako ředitel a učitel misionářské školy u kmene Zulu v jižní Africe, kde se seznámil s místními rituály; poté studoval v Evropě psychoanalýzu, psychoterapii orientovanou na tělo, gestaltterapii, transakční analýzu, neurolingvistické programování a Ericksonovu hypnoterapii. Využitím těchto zkušeností v rodinné terapii vytvořil terapii tzv. systemických rodinných konstelací. Vycházel přitom z toho, že
Všichni žijeme v pavučinách nejrůznějších vztahů; v systémech, které, ať už si to připouštíme či nikoli, hluboce (často na podvědomé úrovni) ovlivňují náš život.
Existuje tzv. svědomí rodinného systému. Necítíme ho, neuvědomujeme si ho, žádný vnitřní hlas nám neříká Tak to vidíš …
; přesto se chováme podle jeho zákonů.
Jeho účinky na nás působí i přes několik generací a podléhají řadě zákonitostí. Hellinger v této souvislosti mluví o řádu lásky.
Řády skrytého svědomí rodinného systému se dají poznat podle jejich účinku, tj. podle utrpení v životě, které je důsledkem jejich porušování.
Jednodušší cestou k jejich poznání, přijetí a využití je postavení rodinné konstelace:
Terapeut požádá klienta, který si chce postavit svou konstelaci, aby si mezi ostatními účastníky skupiny intuitivně, bez velkého přemýšlení vybral zástupce svého rodinného systému (matku, otce, děti, někoho, kdo zažil velké utrpení, kdo byl ve vězení, kdo tragicky zemřel apod.), a postavil je do prostoru tak, jak by podle jeho pocitu měli stát.
Zvolené osoby (vesměs laici, často bez zkušenosti s podobnou prací) se velmi brzy tzv. napojí na energetické pole systému
: mají určité pocity v těle, cítí neklid, vzrůstající sympatie či antipatie vůči ostatním členům systému, na někoho se nemohou podívat a jiného nemohou spustit s očí, jejich nohy se samy od sebe
blíží k určité osobě či od ní prchají; přichází lítost, strach, láska, dojetí – vše, co patří do daného rodinného systému a co vědět a uvolnit napomůže jeho harmonizaci. K vzniku těchto zpráv
není třeba o konkrétní rodině nic vědět.
Terapeut pozorně sleduje reakce zástupců systému, jejich pocity, gesta, směry pohledů očí; jako by skrze ně čte
, odhaluje příběh té rodiny a snaží se umožnit, aby byl v systému nastolen řád; někdy třeba tím, že nechá několik minut určité osoby dívat se vzájemně mlčky do očí a jít s vlastními pohyby
, které ten pohled postupně vyvolá (tzv. pohyby duše
). Někdy přibírá podle svých zkušeností do konstelace další osoby a někdy navrhuje určité osobě, aby zkusila říct větu nastolující řád. Tyto věty jsou prosté, často se v konstelacích různých lidí opakují a mívají překvapivě katargický účinek na členy systému. Konstelaci ukončuje terapeut ve chvíli katarze, kdy je zjevné, že systému se ulevilo.
Není nutné vždy přesně vědomě rozumět všemu, co se děje, a vštěpovat si to do paměti jako rady, jak se chovat; obrazy odehrávající se v energetickém poli ovlivňují hlavně podvědomí. Zajímavá je opakovaná zkušenost zástupců, že bývají nevědomě vybíráni úplně cizími lidmi do rolí, které se jich velmi týkají (sexuálně zneužité ženy často hrají v konstelaci někoho, kdo také prožil sexuální zneužití; otcem v dětství týraní muži bývají vybíráni do role agresivních otců nebo ponižovaných synů; ženy tesknící po svém mrtvém dítěti se dostávají do role mrtvého dítěte či jeho matky; sourozenec postiženého dítěte dostane roli postiženého a dívá se v konstelaci na svého zdravého bratra apod.)
Pomocí informací přicházejících z rodinných energetických polí mohl Hellinger zobecnit některé zákony rodinného systému; mluví například o falešném trpiteli: kdo se v partnerství bojí provinit se a stát se taky někdy nespravedlivým, rozhodně není laskavým a nevinným trpitelem: za cenu uchování vlastní čistoty
před sebou i před světem mučí svého partnera tím, že dělá výhradního viníka z něj. Tím narušuje rovnováhu systému, protože kdo se považuje za příliš dobrého na to, aby byl špatný, zničí vztah … díky triumfu riskuje ztrátu partnera
.
Metoda rodinných konstelací vyvolává vášnivé diskuse mezi odborníky v mnoha zemích. Mnozí mají obavy, zda pro některé klienty není tento způsob práce příliš silný; i řada konstelačních terapeutů vyžaduje před seminářem na účastnících podpis pod prohlášení o převzetí vlastní zodpovědnosti za sebe sama – například v případě psychiatrických diagnóz je třeba poradit se o vhodnosti účasti se svým psychiatrem. Konstelace totiž pracují často s velikou lidskou bolestí a dotýkají se něčeho tak hlubokého v lidském podvědomí, že vliv toho dotyku může člověka na čas vyvést z míry: může se mu například stát (není to ale pravidlem), že se po konstelaci cítí bezdůvodně
lítostivý, slabý, vzteklý apod. Může trvat i pár dní, než tyto příznaky rozhýbání podvědomých procesů odezní. Už v té době (a poté i řadu dalších měsíců) však podvědomí využívá sílu konstelace (lidé pak referují o zvýšeném pocitu osobní síly a vyrovnanosti, o vnitřním klidu, ale i o pozitivních změnách v chování rodinných příslušníků, kteří konstelace nebyli účastni a ani o ní nevěděli).
Pokud člověk pracuje konstelačním způsobem častěji (ať už při vlastní konstelaci, v roli zástupce v konstelaci někoho jiného či jen v roli pozorovatele), může se stát vnímavějším co do rozpoznávání působení energetických polí ve svém životě; lépe rozumí svým emocím a pohnutkám, lépe si uvědomuje vzájemné souvislosti vnějších okolností s jeho vnitřním stavem apod.; rozvíjí se jeho intuice a mimosmyslové vnímání
.
Skrytá symetrie
a neviditelné řády
působí na člověka i v jiných než rodinných systémech; dnes se již stavějí například i konstelace firemní, konstelace národů (Židů, Iráčanů, Indiánů …), konstelace fyzického a psychického zdraví (konstelace jednotlivých tělesných orgánů, nemoci, cesty k úzdravě, emočních stavů ovlivňujících zdraví), konstelace vnitřních archetypů vyjádřených například symboly planet v horoskopu či postav z řeckých mýtů. Každý terapeut přitom pracuje samozřejmě skrz své vlastní zkušenosti: sám je svým nástrojem, svou metodou.
Kritické připomínky vůči práci Berta Hellingera bývají v poslední době namířeny proti jeho neomylnosti
, s níž zachází s klienty někdy až arogantně; nerozebírá s nimi už jejich příběhy a často rovnou, během krátké chvilky bezohledně tne do jádra problému, s jistotou, že to klient unese, potřebuje a (alespoň v podvědomé hloubi) pochopí. Hellingerovi žáci to připisují jeho léty vycvičené intuici podobné skalpelu, ale někteří otřesení klienti (případně i někteří pozorovatelé takové konstelace) reagují samozřejmě kriticky; obvykle až do té doby, než pochopí Hellingerův záměr a dopad té konstelace (což může trvat i léta).
Další kritika může být namířena proti obdivovatelům metody, kteří ji vyzdvihují jako konečně nalezený způsob řešení obtíží jednotlivce i lidstva; jako bychom teď získali nástroj, jehož pomocí se lze dozvědět, jaké děláme chyby, a přestat je dělat. Ovšem je třeba si uvědomit, že i když je dejme tomu energie systémů schopná nám dodat informaci, jak například vyřešit jednou provždy konflikty mezi národy, budeme to nakonec my, kdo se pohádáme nad její správnou interpretací.