Léčivé Kvintesence

Kvintesence (v překladu pátá esence, pátý klasický element – po zemi, ohni, vodě a vzduchu) je název Aurasomy pro zosobněné formy energií – energie Mistrů – tj. velkých duchovních učitelů.

Duchovní učitel se dá velmi zjednodušeně popsat jako někdo, kdo své věci – zde určité oblasti v lidském životě – opravdu hodně rozumí, protože ji svými předchozími mnoha životy – často hodně bolestivými – mockrát prozkoumal, a proto té věci může učit další lidi.

Často předává tuto svou hlubokou moudrost – ne slovy, ne vysvětlováním, ale pouze svou tichou přítomností. On je ta zkušenost. Vyzařuje ji, aniž se o to snaží. Je její esencí. Je z ní vytvořený. A v jeho přítomnosti ostatní lidé tichnou a mění se. Ulevuje se jim. Ta mistrova zkušenost, to neviditelné záření mění něco v jejich srdci. Přichází k nim ta matrice, ten vzorec informací, kterou má v sobě mistr, a oni jsou jsou těmi informacemi ovlivňováni na nevědomé úrovni, aniž jim mistr musí cokoliv říkat, vysvětlovat, o čemkoli je přesvědčovat. Stačí, když je mezi nimi přítomen.

^{Takové setkání s mistrem jsem kdysi zažila i já sama – v oblasti, ve které jsem s tím vůbec nepočítala.}

^{Já jsem totiž kdysi chodila na kurs Taiči – já! Já, která jsem Nemehlo Nemehel! Na trávě zakopávám o brouka! A napravo a nalevo je na mě příliš moc směrů, protože dva! A když se k tomu přidají ještě směry dopředu a dozadu, tak strnu ve zmatku, protože, jestli to nevíte, tak když se otočíte, tak to, co bylo dopředu, je najednou dozadu, a to co bylo původně dozadu, je najednou… No to už nechci ani domýšlet… A o pravu a levu už nemůžete odpovědně prohlásit nic. A když se pak pootočíte jenom trošku, tak to, co bylo dopředu, to znamená směrem k oknu, tak je teď… Kde je to teď, když už ne k oknu?! Proč už to sakra nemůže bejt k oknu?! Co by to komu udělalo?!}

^{Já, která jsem na špinavých záchodech prozvracela všechny přestávky tanečních kursů základních, kursů pokračovacích i kursů pro pokročilé a přivedla k zamyšlení mnoho zkušených tanečníků, já jsem se v padesáti letech rozhodla chodit na kurs Taiči! Protože jednou to překonat přece musím! A musím dělat něco pro sebe, to ví dneska každý!}

^{Já, na kterou se chodili na základní škole během nácviku na spartakiádu pro mladší žákyně dívat i učitelé jiných předmětů, protože je tělocvikářka požádala o konzultaci, a jim ze mě trnuly soucitem zuby a účastně pokyvovali hlavou, zatímco já plakala, neschopna si zapamatovat více než jeden pohyb paží ve stylu ruka-nahoru-ruka-dolů, a i ten jsem okamžitě zapomněla, když jsem ho měla spojit s dalším pohybem – např. teď-ruka-do-strany-ne-tahle – ta-druhá! A s touhle zkušeností já šla v padesáti do kursu Taiči!}

^{Na kursu Taiči to bylo to samé. Dát ruku dopředu – kde je dopředu? Kterou ruku?! Tuhle? Ne – tuhle! A co teď? Teď zvednout nohu. Proč? A hlavu tam? Kam tam? A kde mám hlavu? Je tohle hlava?}

^{Takhle já jsem se učila Taiči. Jednou týdně hodinu, se skupinou moc milých a laskavých starších žen vedenou hodnou a snaživou učitelkou.}

^{Dělala jsem něco pro sebe, ano, udělala jsem si na to čas – ale šťastná jsem z toho nebyla. Ostatní si chodili zacvičit, aby se jim při cvičení uvolnily endorfiny. Mně se při cvičení endorfiny nikdy neuvolnily, mně se uvolnily vždycky až po cvičení – z pomyšlení, že mám to peklo zase na týden za sebou.}

^{Chodila jsem na kurs pár týdnů – vždy znova jsem se učila první figuru, maximálně druhou, ale třetí ne, protože jsem při učení té druhé tu první zapomněla a když jsem je měla spojit, už zase nebylo co spojovat.}

^{A pak se jednou stalo, že paní učitelka, celá říčná, nám sdělila, že příští naši lekci přijde navštívit sám její velký učitel Taiči, který přijel z Číny, což je pro ni obrovskou ctí a pro nás taky. A že si s námi možná zacvičí, tak ať to nezkazíme.}

^{Pro mě to nebylo obrovskou ctí, pro mě to bylo obrovskou noční můrou, která fungovala i ve dne. Já, která dá ruku takhle a druhou takhle, když jí to ovšem znova někdo opatrně vysvětlí, ale dál už nedá nic nikam – já mám cvičit Taiči před Mistrem Taiči?! Čínským? Přímo z Číny? Co cvičí celý život pořád samý Taiči?}

^{Prý ať to nezkazíme? CO mám nezkazit nebo zkazit?!}

^{Mistr přijel. Uklonil se zrudlé učitelce, uklonil se nám. Tvářil se kamenně. Tak jak dokonale ovládal tělo, ovládal i tvář.}

^{A pak přišla ta chvíle. Rozechvělá učitelka nám oznámila, že Mistr se uvolil zacvičit si s námi jednu sestavu.}

^{Sestava je něco, při čem se různě máchá rukama a nohama, otáčí se různě hlava a trup a Bůhvíco-Všechno-Ještě a trvá to tak dvacet minut a celou tu dobu se pořád dělá něco jiného! A pořád, pořád se někam otáčíte! Někam jinam než prve! Chvíli nepostojíte!}

^{Postavily jsme se na značky. Já taky. Jasně, mohla jsem omdlít, ale nenapadlo mě to včas. Začaly jsme cvičit. Mistr s námi. Trvalo to dvacet minut. Asi. Celou dobu jsem cvičila. Otáčela jsem se, máchala jsem vším možným. Nezkazila jsem to. Jen jsem s úžasem pozorovala, co mé nohy, ruce, hlava a trup a mé Bůhvíco-Všechno-Ještě dělají.}

Přítomnost Mistra znamená tedy i přítomnost Mistrových znalostí, kterými je vytvarován. Znalostí, které se nedají nadrilovat, ale učí se do hloubky jenom opakovanou, často i bolestivou zkušeností. Člověk, který je Mistrovi přítomen, bezděčně na sebe přejímá aspoň malou část Mistrovy zkušenosti.

Na toto záření jednotlivých dávných světových duchovních mistrů zde odkazují jednotlivé kvintesence Mistrů. Jsou spojovány právě s těmito znalostmi, s těmito zkušenostmi.

Každá jednotlivá kvintesence je spojována s hlubokou znalostí či zkušeností určitého mistra, po němž je pojmenována.

Dohromady přinášejí oporu v podobě přesnějšího pohledu na vlastní život (na vlastní postoje a návyky) v období změn, traumat a krizí. Nanášejí se ve třech kapkách na levé zápěstí.

Přehled jednotlivých kvintesencí a jejich účinků

1. kvintesence: El Morya (světle modrá):

učí víře a vědomí Boží podpory. Navrací naději a pradůvěru, s jejíž pomocí se malé děti stále znova učí udělat krok, přestože už tolikrát spadly. Učí, že vše, co se člověku děje, je k dobru, byť to někdy bolí. Pracuje s lidmi, kteří měli spory s rodiči – pomáhá najít porozumění. Pomáhá objevovat účel vlastního života.

2. kvintesence: Kuthumi (žlutá):

spojuje s říší andělů a dévů. Upozorňuje, že každá živá bytost, ale i rostliny a kameny mají své vědomí, a pomáhá se s tím vědomím kolem spojit; vybudovat důvěru ve vodu, skály, květiny, stromy… Člověk má šanci s její pomocí začít vnímat nejen jejich povrch, ale i to, co je v nich; jejich podstatu. Pokud si to dovolí, pak se může cítit hluboce spojen s celým svým okolím.

3. kvintesence: Lady Nada (růžová):

zmírňuje agresivitu a učí cítit se přijatý (nejen okolím, ale i sám sebou, protože to, jak se přijímám sám, určuje, jak mě přijme okolí), a to se všemi klady i zápory. Pomáhá harmonizovat vztahy mezi mužem a ženou (a to vztahy vnější, viditelné, i ty vnitřní, mezi mužem a ženou v nás). Učí smyslnosti, schopnosti si život vychutnávat, a léčí zranění sexuality. Uvolňuje zablokovanou komunikaci.

4. kvintesence: Hilarion (světle zelená):

pomáhá člověku vytvořit i za stresujících okolností vnitřní prostor, v kterém by mohl poznat sebe a svou pravdu, nalézt klid a mír. Učí člověka žít svou velikostí, plnit svůj životní úkol, a ukazuje mu, jak se vše zrcadlí ve všem.

5. kvintesence: Serapis Bey (čirá):

čistí minulost – dělá ji čirou; do situací plných bolesti a konfliktů vnáší hloubku porozumění. Přináší jasnost a nové začátky. Její pomocí člověk může navázat meditační kontakt s křišťály (viz článek Terapeutický vliv kamenů). Tato kvintesence je však také spojována s první čakrou, s pudy, s ochotou přijmout vlastní fyzickou sílu a schopnost se prosadit.

6. kvintesence: Kristus (červená):

se dotýká toho, co člověk vyčítá svému otci (a tudíž celému světu); hojí rány bolestí souvisejících s otcem. Učí vědomí, že člověk byl vždycky, i když to tak necítil, provázen a milován, a vede ho k tomu, aby přestal přejímat názory cizích lidí a nevnucoval jim své. Vyrovnává dualitu mužského a ženského principu. Učí člověka uvědomit si, že jeho životní úkol je zde, velmi hmotný a konkrétní.

7. kvintesence: Saint Germain (světle fialová):

mění a transformuje; nejvíc ze všech uklidňuje jemnohmotné tělo, úzkosti, neklid apod. Učí empatii (tím napravuje vztahy); osvobozuje od starých vzorců a vazeb, učí člověka uvědomit si svou možnost svobody a vlastní volby.

8. kvintesence: Pallas Athena a Aeolus (purpurová):

učí spojit v sobě rozum a intuici, ženu a muže, matku a otce, nebe a zemi, levou a pravou stranu. Uzdravují vnitřní dítě – to divoké i to tiché, i to, co je plné úžasu ze všeho, co vidí. Upozorňují na spojitost mezi vnitřním stavem a vnějšími událostmi (děje se mi to, co sama vyvolávám). Pracuje se sny.

9. kvintesence: Orion a Angelika (růžová):

pomáhá člověku vyrovnat svou synchronicitu, schopnost být ve správný čas na správném místě. Pomáhá cestám – vnitřním i vnějším. Hojí vytěsněnou minulost a využívá její síly. Učí žít v souladu s vlastní životní cestou a intuitivně chápat náhodná poselství během ní. Je užitečná pro začátek a konec projektů.

10. kvintesence: Lady Portia (zlatá):

učí člověka nesoudit sebe ani ostatní a zvládat s taktem a moudrostí situace, v nichž o odsouzení a kritiku jde. Pomáhá člověku znovu nalézt svůj střed a hlubokou spokojenost v něm a použít k tomu právě ty události, které ho vychylují. Člověk může být ve víru událostí jako hodinové kyvadlo, které na své cestě od extrému k extrému vždy na malou chvíli potkává (a poznává) svůj střed, své klidné místo, aby ho po ztišení dobře nalezl a k němu se vrátil.

11. kvintesence: Laoc a Kwan Jin (oranžová):

učí odvaze zanechat kontroly a jen tak si plynout s proudem svého života; vedou k vnitřnímu klidu, učí být tady a teď a nepromítat sebe – tj. nehodnotit. Dává vhled do příčin nemocí, umožňuje pochopit, jaká přesvědčení a postoje člověka k nemoci vedly. Umožňuje osvobodit se od starých omezujících programů. Hojí staré emoční šoky.

12. kvintesence: Sanat Kumara (korálová):

spojuje nebe a zemi jiným způsobem: vnáší božské do každodenního života („Jak nahoře, tak dole…“); učí člověka přijmout tu druhou, odmítanou stránku, ztišuje jeho boj s dualitou. Umožňuje člověku poznat, co se skrývá za maskami, a dostat se k jádru věci. Sanat Kumara je také vůdcem všech Mistrů; může nás tedy přivést do kontaktu se všemi Mistry, z nichž každý nám může pomoci svým pohledem.

13. kvintesence: Maha Čóhan (tyrkysová):

navazuje spojení s vnitřním učitelem i s naším osobním vnitřním Mistrem. Učí člověka nedívat se na problémy ze žabí perspektivy, najít si nadhled. Teprve pod ním lze zjistit a vyjádřit, co člověk skutečně cítí, a vybudovat si citové vztahy (k sobě i k okolí). Vede srdce ke schopnosti se vyjádřit, vede k uvědomění toho, co z pocitů je zapotřebí sdělit.

14. kvintesence: Džwal Khul (zelená):

je nejmladší z Mistrů. Učí člověka uvědomit si skutečný obsah věty „Já jsem – a já mohu!“ – v oblastech, kde si člověk nepřiznává svou sílu, a kde tudíž nechce přijmout zodpovědnost. Pomáhá proti znejistění druhými. Učí člověka nadšeného svou rozvíjející se intuicí přijímat také svůj zdravý rozum.

15. kvintesence: Svatý grál a Solární Logos (olivově zelená):

Solární logos je řeč, která chce skrze nás komunikovat se světem. Svatý grál sjednocuje tři poháry, které máme v sobě (vrchní pohár mentální, střední citový a nejspodnější instinktivní).

Je těžké působení této esence vysvětlit srozumitelně; uvedu aspoň to, co jsem z textů, které jsem měla k dispozici, pochopila:

Někdo – nějaký mistr mistrů – skrze nás mluví, resp. komunikuje, protože ne vždy jsou to slova. Na naší mentální úrovni se ten někdo vyjadřuje skrz naše myšlenky, na naší citové úrovni skrz naše srdce a na naší instinktivní úrovni se vyjadřuje skrz tělo, které přitom – ve spolupráci s těmi dvěma předchozími úrovněmi (s tou mentální a s tou citovou) – mění.

Jedině tou změnou na tělesné úrovni se může to, co se s námi děje na mentální či citové úrovni, stát součástí naší bytosti. To znamená, že napřed máte nějakou myšlenku, ta pak vyvolá nějaký cit, a tato myšlenka oblečená do pocitu – lze říct slovo oblečené do pocitu – pak může ovlivnit tělo. Myšlenky a emoce vámi procházejí a mizí, ale cestou skrz vás mají formující vliv na vaše tělo.

Pohár Grálu tyto tři úrovně sjednocuje, Solární Logos je činí připravenými pro tuto komunikaci. Oba pak upozorňují, že to, co hledáme venku, máme dávno v sobě.

^{Tak co? Už jste chytřejší? Nebo vás bolí vás hlava a zuříte z těch nic neříkajících keců? – Kašlete na to. Není důležité rozumět slovům. Slova nikdy nevystihnou realitu úplně. Jen kolem ní poletují jako mouchy kolem lustru. Nevšímejte si jich. Prostě jen dovolte myšlenkám, aby k vám přišly a vyvolaly pocity; nechte je skrz vás procházet. Dotýkat se vás, dotýkat se vašeho těla, dotýkat se toho, co jste vy. Časem budou ty myšlenky a pocity dávno pryč – ale vy, kterého se dotýkaly, budete o ně jiný.}

_________________

Cvičení, v němž je možno se napojit na působení vybrané kvintesence, je uvedeno na stránce Pomandery  – Kontakt s pomanderem).