Svého muže jsem si brala z velké lásky. Už při svatbě jsem si slíbila, že se budu snažit, aby byl šťasten. A snažila jsem se. Měl doma zázemí, měl doma jistotu, věrnost, klid. Dělala jsem, co jsem mu na očích viděla. Vyrostl vedle mě z upozaděného kluka v sebevědomého, úspěšného muže, a já mu to nezáviděla - mně to naopak dělalo radost – vždyť jsem mu k tomu sama pomohla. Všechno jsem pro něj ráda snesla. Teď odešel k jiné ženě. Nechápu proč, vůbec neměl důvod. To není spravedlivé. Za dobrotu na žebrotu.
To, jak se úsloví Za dobrotu na žebrotu
naplňuje stále znova, je zarážející. Jako by v té dobrotě
byl nějaký háček.
A taky že bývá. Vztah manželský může být dobrým příkladem: jedna strana (obvykle strana ženská) celá léta – samozřejmě se zcela čistými, bezelstnými, laskavými, nesobeckými úmysly - dává, snaží se, dělá, zajišťuje, obětuje se, zatímco druhá strana (obvykle ta mužská) celá léta s klidnou samozřejmostí bere, využívá, vzkvétá a nakonec lehkovážně, bez stopy vděčnosti, opouští tu stranu první, mnohdy vyčerpanou, zahořklou a zklamanou, že její spravedlivé a čisté dávání nebylo oceněno, natož opětováno. Já ti tolik, a ty mně nic.
Proč k tomu dochází? Protože byl porušen zákon vyváženosti mezi dáváním a braním.
A kdo ho porušil? Že by ta druhá strana, co tak cynicky brala od té strany obětavé a pak se na ni beze stopy vděčnosti vykašlala? Že by to bývalo nemuselo tak špatně dopadnout, kdyby ta druhá, ta cynická strana byla trochu uznalejší? Že kdyby ta cynická strana jen trochu nahlídla, kolik že to tu laskavou, obětující se stranu stojí sil, tak by pochopila, zastyděla by se a rodinná pohoda by mohla trvat dál, protože ta první, ta laskavá strana, by se ráda dál obětovala – vždyť to přece dělala z lásky!?
Je pro mě těžké hájit manžela právě před vámi, kterou teď tolik zranil. Stejně to ale řeknu: unést v životě roli toho, pro koho se někdo druhý obětuje, je velmi těžké: vzbuzuje to v něm totiž nevědomý pocit viny. Unést roli toho, kdo žije se z gruntu hodným člověkem
, je strašně těžké. Vyvolává to totiž pochybnosti o vlastní ceně. Můžu leda tak zkusit být z gruntu ještě hodnějším
, ale to je pak nereálný boj dvou z gruntů hodných
, z nichž stejně jeden prohraje, protože nedokáže být tak hodný, tak obětavý, tak úžasný, tak svatý jako ten druhý. Ten, kdo prohrává, bere na sebe tu zbylou roli, roli černého pozadí, roli, bez které by role oběti nevynikla – totiž roli viníka, roli toho horšího, toho slabšího, toho, pro kterého je třeba se obětovat, toho méně čestného, toho méně duchovně vyvinutého
, méně obětavého, méně charakterního, roli toho vzteklejšího, sobečtějšího, nemožnějšího…
Která role je vlastně těžší - být v očích svých i v očích okolí tím hodnějším, obětavějším
, nebo být tím sobečtějším
? Která role je v očích okolí důstojnější? Která role přináší víc sebeuspokojení, sebepotvrzení? Takže která role je vlastně sobečtější?
Sama jste napsala, že jste to ráda dělala. Člověk rád dělá jen ty věci, které mu dělají dobře, byť někde v neuvědomovaných hlubinách. Role oběti má své kouzlo, i když je velmi těžké si to připustit. Oběť má moc. Může být litována, může poukazovat, může být vážena a jako taková zvedat prst
, protože každý vidí, jak ona to dělá dobře, a každý na ten prst s úctou hledí. Když si nad něčím zkusí zvedat prst
ten horší, ten příjemce (co má kliku, že má takovou hodnou ženu, která to s ním vydrží), tak je jen trapný. Na co ten by si mohl dovolit poukazovat?
Víte, manželství je bytost živá. Cítí bolest, bývá nespravedlivé, chvilkama šťastné a chvilkama nešťastné, občas medové a občas zahořklé. Občas úlevné a občas je to dřina. Občas přijde zášť, občas truc, občas lež, občas lenost, občas jedovatost, občas malichernost. Aby mohlo manželství stát pevně na obou nohách, je třeba si tyto nepříjemné věci rozdělit. Tj. občas je nepříjemný manžel a chudák je manželka. A příště je chudák manžel a trošku potvora je manželka. Občas je zlatý manžel a manželka zas ne tak moc, spíš toho využije. A za pár dní si to obrátí. Občas něco zatají manžel a někdy zase manželka. Občas chrlí nehorázné nesmysly manžel a občas manželka. Protože občas tyhle věci děláme všichni – patří k lidské přirozenosti.
Všichni někdy lžeme, všichni někdy zneužíváme něčí dobré vůle, všichni jsme někdy srabi a někdy jedovatí a někdy koukáme, jak někoho, byť nenápadně a kulantně, zranit; všichni manipulujeme, hledáme výhody, vyhýbáme se, ohýbáme se, všichni někdy míváme pachuť v puse a mravní kocovinu. Ale mezitím jsme taky schopni se pro někoho roztrhat, postavit se za někoho, jsme čestní, odvážní, silní, láskyplní a milosrdní. Jsme to všechno najednou.
Pokud někoho osud přistihne, že chce vystupovat před ostatními i před sebou samým jen jako ten dobrý, že se do role toho dobrého tlačí, že si ze společného talíře vybírá (i když nevědomě) jen ty lepší kousky, ty vlastnosti, které dělají dobře jeho pověsti, jeho pohledu na sebe samého, a nechává ostatním jen ty neřesti, pak ho ten osud někdy zlehka nakopne: Za dobrotu na žebrotu. Protože to není dobrota, jakkoli to tak vypadá. A rozhodně to není zdravé - ani pro jednu stranu.
Nechte manžela jít. Možná jeho milenka bude mrcha sobecká, cynická. Možná manžel uvidí, jaké to je, žít bez oddané manželky, bez naprosto jistého zázemí. Možná tím konečně dospěje. Možná dostane příležitost najít svou vlastní sílu, když to zázemí bude muset sám vytvářet z ničeho, místo aby ho jako doteď jen pasivně přijímal jako něco hotového. Rozhodně to, co se teď s ním bude dít, bude pro něj důležitá zkušenost.
A vy běžte se svou vlastní novou zkušeností dál. Máte šanci. Protože tento vztah nebyl k žití ani pro vás. Nejste žádný kněz ani obětina, abyste cokoliv, natož sebe samu dávala někomu na oltář. A manžel není Bůh, aby oběť přijímal. Roli Boha nemůže žádný chlap dlouho unést, i když mu na začátku či na první pohled může dělat dobře. Protože každý chlap je jen člověk, s právem na slabost i sílu, na možnost přijímat i dávat. A roli svaté, vše snášející obětiny žádná žena nemá co nosit. Protože i každá žena je jen člověk, s právem na sílu i slabost, na dávání i přijímání. A vztah, kde jenom dávala, není pro ni dobrý vztah - stejně jako není pro muže dobrý vztah ten, kde jenom přijímal.