Psychologická a kineziologická ordinace

PhDr. Naďa Verecká

(navigace)

Moje dcera je hodná...

Moje dcera je laskavá, nezlobí, nemám s ní žádné starosti, vlastně je dospělejší než jiné děti v jejím věku. I ve škole je taková, učí se dobře a učitelka mi o ní řekla: Takových dětí kdybych měla plnou třídu, to by se mi učilo… A stejně se moje dcera bojí chodit do školy, že to zkazí. Doma se pečlivě připravuje, ale nikdy nemá pocit, že látku umí dostatečně – marně jí vysvětluji, že samé jedničky nejsou nutné. Zdá se mi, že se trápí zbytečně, ale nevím, jestli s ní mám jít někam k psychologovi; co bych mu řekla? Vždyť ona je úplně normální, žádné výchovné problémy s ní nejsou, nikdo si nestěžuje, každý ji spíš chválí… Přijde mi, že jsou vážnější případy a že bych zbytečně obtěžovala.

Dítě, které zlobí, vyrušuje při vyučování, má potíže s učením apod. - to si těmito výraznými příznaky o návštěvu u psychologa přímo říká: v podstatě je nelze přehlédnout. Čím nápadnější jsou jeho příznaky, čím víc vyvádějí z míry okolí, tím pravděpodobněji se mu dostane pozornosti ze strany dospělého a případné péče.

Ve třídě však bývají také děti bez potíží, o jejichž často bolestných starostech nikdo neví; tyto děti totiž jednak nechtějí být nápadné (pozornost okolí často vnímají jako ohrožení) a za druhé jiné prožívání než své nezažily, takže to, co cítí, považují za normu – ani je nenapadne, že takhle jejich život nemusí vypadat - že může být mnohem šťastnější.

Trochu uzavřená, citlivá, zasněná dívka může mít např. ochromující strach z vrstevníků (na základě negativního zážitku, ale někdy i aniž jí ostatní cokoli udělali); tak s nikým moc nemluví, dlouho trvá, než odpoví, je s ní spíš nuda, takže se s ní nikdo moc nebaví, ale nevypadá, že by jí to vadilo, takže vlastně o nic nejde…

Pilný, odpovědný žák může trpět děsivým strachem z neúspěchu, z autority, hlubokým pocitem vlastní nedostatečnosti. Když se mu něco podaří, je zjevně rád; uleví se mu ale jenom na chvíli – vždyť jen splnil svou povinnost; ovšem jak on dobře ví, příště takové štěstí mít nemusí… Má ale samé jedničky, je to dříč, ukázněný, určitě to daleko dotáhne…

Tiché, něžné, zamyšlené či poněkud líné dítě může mít tajený hluboký smutek až depresi, a přitom ani nevědět, že je s ním něco v nepořádku…

Některé děti skrývají své emoce pod povrchem. Na první pohled se nic neděje, dítě každý den přijde do školy, nenápadně si to tam odtrpí, nikoho neobtěžuje, nedělá nikomu starosti (než sobě) a školní docházka plyne. Jenom té radosti není tolik. Někdy se dostaví psychosomatické příznaky (různé bolesti, tiky…), kterými tělo už důrazně sděluje, že tlak, který denně prožívá, už nemůže unést.

Co s tím? - Všímat si všech dětí a mluvit s nimi, i když jsou bezproblémové: učitelka ve škole, rodiče doma. Přitom je dobré mít přitom na mysli pár pravidel:

V rubrice Osvětové články:

Slovo pro Tebe

Medica mente, non medicamentis!
(Ať léčí mysl, ne léky!)


Tyto stránky pro Vás vytvořili:

© 2015 Naďa Verecká;

webdesign Atelier GINGO