Je to docela vyspělá civilizace
, řekli by možná před pár lety o nás mimozemšťané, až by se vrátili domů.
Ale má svoje zvláštnosti. Například schopnosti jedince se v ní hodnotí ne z toho, co v životě může dokázat podle svého nadání a odhodlání, ale z toho, zda uhodne, jak pootočit nakreslené kolečko, když předtím bylo takhle a ještě předtím takhle. Potom je třeba správně posoudit, zda po šrafovaném čtverečku bude lepší nešrafované kolečko anebo spíš proužkovaný trojúhelníček, co mají společného borůvka s vesmírem a koláč s chobotnicí. Kdo to všechno uhádne, je označen za osobu vysoké inteligence a očekává se od něj, že bude úspěšný.
A nebývá úspěšný?
, zeptali by se jich asi doma.
Někdy ano, někdy ne
, odpověděli by odvážní mimozemští pozorovatelé. Ale i zcela neúspěšný jedinec zůstává na své dobré výsledky v borůvkách a šrafovaných čtverečcích hrdý. Inteligence je prostě v této civilizaci vysoce ceněna.
A co ti, kteří kreslenými kolečky špatně pootáčejí? Ti bývají v životě úspěšní či neúspěšní?
Jak kdy,
odpověděli by mimozemšťané. Úspěšní mohou být v oblasti, pro kterou se dokáží nadchnout. Do které dají své srdce. Pro kterou mají cit. V oblasti, v níž si věří. Pomyšlení na vlastní špatné výsledky v borůvkách však často jejich nadšení a sebedůvěru úplně zničí. Inteligence je v této civilizaci opravdu vysoce ceněna.
Co by si o nás mysleli před pár lety mimozemští pozorovatelé, není nakonec tak důležité. Ale ničit si život strachem ze špatných výsledků v testech inteligence bychom už nemuseli. My totiž už víme, že:
Ani nejpřesnější definice inteligence zatím nedokázala postihnout, co to vůbec inteligence je; natož aby dokázala postihnout rozmanitost forem, v jakých se vyskytuje mezi lidmi. Každá definice inteligence se nakonec ukáže jen jako další z mnoha marných pokusů o zachycení něčeho tak mnohotvárného a složitého. A nejde-li inteligenci dost dobře definovat (tj. nevíme-li, o čem přesně mluvíme, když mluvíme o inteligenci), nemůžeme to ani pořádně měřit!
Navíc žádný test inteligence neměří jen to, co si před tím, sám pro sebe, stanovil jako inteligenci
.
Inteligenční kvocient (IQ) je totiž pouze číslo, které vyjadřuje úspěšnost v daném testu! Ne výši inteligence! Úspěšnost v daném testu totiž nezáleží jen na oné inteligenci
, ale také na strachu, nejistotě, na tísni z cizího prostředí a z lidí. Na kvalitě předchozího vyspání a vůbec na aktuální psychické kondici.
Ani dosud nejdokonalejší testy měřící dosud nejpřesněji definovanou inteligenci nezachycují mnoho dalších faktorů potřebných ke skutečnému životnímu úspěchu. Podle posledních údajů psychologů …přispívá IQ k úspěchu v životě pouhými dvaceti procenty, což ponechává celých osmdesát procent dalším vlivům...
Nejen výkon v testech, ale dokonce ani výkon ve škole neurčuje výkon v životě. Mezi lidmi úspěšnými lze najít mnoho školních propadlíků. Z českých slavných je to třeba spisovatel Bohumil Hrabal, jehož nevlastní otec zažil na koberečcích ředitelů mnoha českých gymnázií řadu hlubokých ponížení.
A co že to ke skutečnému úspěchu v životě opravdu přispívá? – Kromě štěstí (potkat v tu správnou chvíli ty správné lidi
) a vůle (Vím, co chci, a dám do toho vše...
) je to především tzv. emoční inteligence, tj. schopnost zacházet se svými emocemi a s emocemi ostatních lidí. Co to znamená?
Zbytečně nevybuchovat a zbytečně se nebát. Dokázat v klidu, beze strachu či vzteku obhajovat své zájmy, trpělivě vyslechnout názory ostatních lidí a s dostatečnou dávkou sebedůvěry argumentovat názory vlastními.
Nepodceňovat ostatní lidi. Umět si najít mezi nimi přátele, myslet na ně v dobrém a něco pro ně dělat. Se zázemím přátel za zády nebudeme nikdy na žádný úkol sami.
Umět odkládat své uspokojení v zájmu vzdálenějších cílů. Děti, které ve čtyřech letech dokázaly čtvrt hodiny nesáhnout po lákavém bonbónu pod příslibem získání výhody bonbónů dvou, byly v dospělosti mnohem výkonnější, vytrvalejší, sebevědomější, lépe se dostávaly na vysoké školy a vůbec své plány lépe dotahovaly do konce než děti, které lákání bonbónu neodolaly.
Umět se vžít do pocitů ostatních lidí. Pokud si dokážu představit, o co lidem kolem mě asi v duchu jde, co cítí, co by je mohlo zbytečně urazit a čím si je naopak získám, najdu při své cestě k úspěchu mnohem méně klacků pod nohama, než když na pocity ostatních lidí zapomenu.
Všechny tyto druhy emoční inteligence (a mnohé další) lze rozvíjet prací na sobě, stejně jako další způsoby překonávání překážek. V životě jsou tyto schopnosti často mnohem důležitější než výsledky inteligenčních testů i než výsledky v matematických písemkách či diktátech.