Psychologická a kineziologická ordinace

PhDr. Naďa Verecká

(navigace)

O doktorce Verecké

Určující faktory

Porod:

PhDr. Naďěžda Verecká se narodila 2. 5. 1958 v Praze kolem deváté hodiny ráno.

Nebyla tomu, myslím, ráda, a možná by nebyla ráda, ani kdyby se narodila v deset či kdykoli jindy. Kdo by byl rád. Málokterý novorozenec je ze svého narození nadšením bez sebe. Čerstvě narozený člověk v běžně vedených porodech vyjadřuje svůj názor na to, že může volně dýchat, zoufalým řvaním z plných plic. Maličkých, naštěstí. A skrz opravdu drobné hlasivky. Příroda myslí na všechno. Když takto z plných plic, tak strašně, až se jeho tvář barví do ruda, řve dospělý člověk, tiskneme se my ostatní ke zdi v hrůze či v soucitu. Když ale řve ze stejného plnahrdla svým tenkým hláskem novorozenec, usmíváme se na něj jak trotlové a ještě ho plácneme dojatě po zadku (u řvoucího dospělého by nás to ani nenapadlo). A to je jen to první plácnutí, naštěstí obvykle zapomenuté. Těch nezapomenutých plácnutí – těch omylů, trapasů, marných vzteků a vzpour … Nechme toho. Doktorka Verecká se prostě narodila a teď už je pozdě bycha honit.

Astrologické určení

Kdo se narodil v ten čas a na tom místě co doktorka Verecká, stal se tím, aniž proto musel cokoli dalšího udělat (no není to hezké?), Býkem s ascendentem v Raku; a to ať tomu rozumí či nic.

Býkem může být spojena kromě jiného i velká zarputilost: zkuste se domluvit s tím masívním kusem hovězího, aby šlo jinam než kam chce samo. Ledaže mu ukážete něco zajímavého v jiném směru. To zajímavé – bohužel – může být i kus červeného hadru. Ten způsobí, že hovězí jde (dobrovolně a celkem i svižně) úplně jinam, než myslelo, že jde, a to aniž si všimne, že na postu toho, kdo určoval směr jeho cesty, dávno nastala výměna (tj. že poslouchá úplně cizí záměry, nebo aspoň záměry svých truců proti někomu).

Býk ale také vytváří kolem sebe velký pocit bezpečí a tepla (vzpomeňme na chlív), je pokojný (jak už obvykle hovězí bývá) a vytrvalý.

Rak dodává člověku, aniž se ho o to člověk prosil, velkou citlivost a plachost. To je fascinující: viděli jste někdy raka? A přišel vám obzvlášť citlivý? Jako jedno z mála zvířat sice někdy rudne, to je pravda; ale dělá to pouze ve vařící vodě a lze pochybovat, že emocí, kterou přitom cítí, je právě plachý stud.

Fakt je, že bez krunýře by byl rak mnohem citlivější než s krunýřem. A také je známo, že krunýř rakovi pro pocit bezpečí nestačí: navíc ještě zalézá pod kameny a do děr mezi kořeny.

I lidé spojení se znamením Raka mají kolem své citlivosti obvykle ochranný krunýř: mohou dost dobře umět hrát komedii o tom, že se jich nic moc netýká. Ale když nemusejí, nevylézají. Jejich bezpečné místo pod kameny a mezi kořeny může být jejich rodina, jejich schopnost odvést pozornost k legráckám, jejich tajné soukromí, jejich snění apod.

Z důvodu nutnosti moc nevylézat zpod kamenů a kořenů odmítá Rak doktorky Verecké dále rozebírat její horoskop.

Křestní jméno:

Jméno Naděžda se dotýká toho, co doktorka Verecká provozuje ve své praxi. Rodiče jí to jméno dali proto (aspoň na to tak vzpomínají), že byla, už v matčině děloze, jejich nadějí v těžkém životě.

To je výborné vědět; člověka to aspoň upozorní, na co si má v životě dávat pozor; totiž na záludnost věty Vkládám do tebe (do něj, do ní, do nich) svou naději. Žádný člověk totiž není banka, aby do ní jiný člověk cokoli vkládal, a to ani svou naději. Naděje nejsou žádná aktíva či pasíva či co se to do bank vkládá. Jestliže už člověk má potřebu vložit do někoho svou naději, je nejlepší, když ji vloží sám do sebe; když se mu tam ztratí, jednak si za to může sám a jednak ji tam snáze zase najde, protože cizí lidi, do kterých vložíte svou naději, ty pak neuhlídáte – jsou hned v luftě, aniž se ohlížejí, co jste do nich vložili za naděje a očekávání. A když už se člověk zapomene a do cizí banky svou naději vloží, není nad drobný preventivní doplněk smlouvy: Dovoluji, abys mě zklamal.

Ostatně též cílem terapie je změna: napřed se člověk vztahuje s nadějí ke svému terapeutovi, aby se postupně (někdy třeba i za cenu velkého osobního zklamání se v terapeutovi) vztáhnul se svou nadějí k sobě.

A pokud jde o lidi, kteří zasvětí svůj život plnění nadějí jiných lidí (a nejde jenom o pomáhající profese – tento rys má v různé míře téměř každý z nás), vzkazuje doktorka ze své osobní zkušenosti: Včas pryč z toho: není jiné cesty než cizí naděje zklamat. Těch lidí, co vidí svou naději v někom jiném, je totiž moc. Moc je i té naděje, co by do vás každý z nich (včetně rodičů) chtěl vložit; nepoberete to. Zklamete je; ale bude to tak pro ně dobré. Zklamte je co nejdřív, ať to máte za sebou, a občas – pro cvik – zklamte i sebe sama. Přežijete to vy i oni – a to je fantastické a velmi uklidňující.

Osobnost doktorky Verecké:

PhDr. Naděžda Verecká osobnost má – i když popravdě řečeno si není moc jistá, co to je a kdeže to má (nebo aspoň má mít). Formovalo ji, jakož i každého z nás, velké množství dalších faktorů; rozebírat je zde není čas. Snad jen přehled toho, co faktory způsobily; co by člověk měl o doktorce Verecké vědět, aby se nebál (nebo bál):

Oči modré, jedna dcera, dospělá (věkem). Manžel, věku neurčitého. Oba by mohli povídat, ale neudělají to: neznají heslo k těmto stránkám. Tak aspoň obracejí oči vsloup. To můžou i bez hesla; zas to ale nikdo nevidí. Takový neškodný druh vzpoury, ale doktorku Vereckou to vytáčí hezky.

Zejména on, který si vzal za úkol doplnit její názorový postoj tím logičtějším, jak on říká, zbytkem. Například když ona zastává takové krásně pozitivní kineziologické stanovisko Kdo má problém, má i řešení, on kontruje svým Kdo má problém, je v řiti.

Dcera zase, po vyslechnutí matčiných velmi přesných duchovních postřehů o drobných střípcích, z nichž se skládá smysl života, seznamuje ji například velmi podrobně s nejlepšími přípravky pro kvalitní vyholení nohou.

Oba říkají, že je těžký život s psycholožkou, zejména s alternativní. Na druhé straně jsou oba pěkným důkazem toho, že kdo má problém, má i řešení.

Údaje oficiální, vhodné do encyklopedií, na záložky knih či do žádostí o práci:

Naděžda Verecká je psycholog s mnohaletou praxí, během níž pracovala řadu let v dětské poradně, prošla zkušeností v hospicu i v jiných extrémních podmínkách. Od roku 1996 má vlastní ordinaci, v níž užívá při práci s dětmi i s dospělými alternativní metody terapie (kineziologie, konstelace, prožitkové cesty do podvědomí aj.). Řadu let pracuje též v domově důchodců; zkušeností starých lidí využívá ve své práci. Během života publikovala v různých časopisech (osvětové články, povídky, fejetony, poezii), též knižně (nakladatelství Mladá fronta, Lidové noviny). Oficiální informace o vzdělání lze najít na stránce Profesní životopis.

V rubrice PhDr. Naďa Verecká:

Slovo pro Tebe

Medica mente, non medicamentis!
(Ať léčí mysl, ne léky!)


Tyto stránky pro Vás vytvořili:

© 2015 Naďa Verecká;

webdesign Atelier GINGO