Psychologická a kineziologická ordinace

PhDr. Naďa Verecká

(navigace)


7. Jak snížit množství vlastních problémů

výňatek z knihy Mariana Repky Vše o meditaci

Jdeme po ulici. Klademe nohu před nohu. Komentujeme to slovy? Teď kladu dopředu pravou nohu. Levá se odlehčuje, našlapuji na pravou nohu a přenáším na ni těžiště. Udělal jsem krok kupředu. A teď kladu dopředu levou nohu…

Říkáme si to ? Určitě ne, pokud nepěstujeme takzvanou všímavost. Protože jsme ale obyčejné, řadové osoby, nepěstujeme všímavost, ale jen jdeme. Z nohy na nohu, bez problémů a bez toho, aby nás to zatěžovalo. Naopak, protože je naše chůze automatická, náš mozek si ji reguluje bez naší účasti právě tak spolehlivě jako tep srdce, dech, chemické pochody v těle a jiné činnosti, o kterých nemáme ani ponětí; naše mysl má volnost. A tak se díváme, posloucháme, vnímáme a přemýšlíme.

Doufám, že nepřijdu pozdě do práce. Stihnu uzávěrku? Nebudou tam chyby? A co asi řekne Jirka? Ať zkusí znovu s tím začít… a tak dál. Tak nějak vypadá naše chůze.

Čeho jste si při popisu všimli? Že jdoucí jde bez fyzických problémů, ale ne bez psychických? Má problémy? Pět jsme jich popsali, ale to byl jen začátek. Než kráčející přejde tři sta metrů, těch starostí bude padesát. A to už jich má za sebou osm set od chvíle, kdy procitl. A než usne, bude jich mít za sebou osmdesát tisíc. Ano, přesně tak jako včera, a neudělá-li s tím něco, tak i zítra. Osmdesát tisíc problémů denně je za týden 560 tisíc. A za běžný měsíc 2 400 000. Za rok je to 28 800 000 a za šedesát let 1 728 000 000, slovy: Tisíc sedm set dvacet osm milionů. Pochybuji, že někde na světě v projeveném vědomí existuje ještě nějaký druh cítící bytosti, který by snesl tolik starostí jako tzv. Homo sapiens.

Jsme ale povinni neustále myslet? Nebo máme radost ze starostí? A nemáme-li ze starostí radost, máme možnost zbavit se jich? Nebo je aspoň citelně omezit? I když jen na těch deset tisíc denně?

Myslet nemá cenu. Myšlení vždy produkuje problémy. Proto je výhodnější vědět. Kdo ví, nemá problémy. Vím-li, že něco dokážu, nezatěžuji se tím. Zatěžuji se tím, co nevím. Vím, že dokážu jít, a proto jdu bez problémů, ale nevím, zda nepřijdu pozdě do práce, a proto mám problém.

Není ale můj problém zbytečný? Co kdybych se nestaral o to, zda přijdu pozdě do práce, ale raději zrychlil krok? Nebylo by to efektivnější?

A další věta: Stihnu uzávěrku? - S tou první jsem mohl aspoň něco udělat, hned jsem přidal do kroku, ale s tou druhou momentálně neudělám nic. Je zcela zbytečná. Zbytečně jsem si ji pomyslel a zbytečně mám problémy. Pro to, abych stihl uzávěrku, nemohu teď udělat nic. Nebo že by přece jen? Ale co?

Netrápit se. Šetřit si síly. Jednat rozumně, nehloupě. Co byste si pomysleli o běžci, který si před patnáctistovkou cvičně zaběhne sprintem dvoustovku? Asi nic lichotivého. Už na startu bude totiž unavený a zadýchaný, zatímco ostatní budou plni sil a energie. A přece se v oblasti naší psychiky chováme všichni běžně velmi nerozumně. Místo toho, abychom si šetřili síly, starostmi se vyčerpáváme a pak máme skutečně problém stihnout uzávěrku.

Když jdu, jdu. Nemyslím. Jde se mi snadněji. A přitom mám čas dívat se, poslouchat a vnímat. Jdu a žiji, cítím se dobře. Mám radost ze zdravého těla, mám radost z toho, co vidím, slyším a vnímám. Radost mě naplňuje optimismem a energií. Motivuje mě kladně: Má nervová soustava sílí. Takže když takto odpočinutý přijdu do práce, s chutí se do ní pustím, jsem na ni nažhavený a uzávěrku hravě stihnu. Bez chyb, a i když nějaké objevím, jsem přímo v tom, jsem přímo v činnosti, proto se netrápím tím, co bych měl udělat, ale udělám to. A tak se každý možný stres spaluje činností, nekumuluje se.

Další
Kde je spokojenost?
Předchozí
Jak zachytit mlčení mezi dvěma myšlenkami
Zpět
Jak meditovat (seznam všech úryvků)

V rubrice Léčba svépomocí:


Slovo pro Tebe

Medica mente, non medicamentis!
(Ať léčí mysl, ne léky!)


Tyto stránky pro Vás vytvořili:

© 2011 Naďa Verecká;

webdesign Atelier GINGO